Na střešní okna dopadá božská mana
ten zvuk mne dráždí a současně uklidňuje
V polosnu spatřil jsem ve vrbičkách hastrmana
i archu Noemovu jak zpět k našemu břehu pluje
I zlatá rybka s úsměvem se vrací
a vodní víly, ty postrádal jsem nejvíce
Když další hrom nádherně zaburácí
je z mého lůžka pohodlná pramice
|
Žádné komentáře:
Okomentovat